AKCE‎ > ‎Masopust‎ > ‎

Obecné informace



Co to vlastně je masopustní období? Je to jakýsi předěl mezi zimním časem a časem probouzející se přírody. Nebývá každý rok stejně dlouhé. Jeho délka se určuje podle Velikonoc. Začíná vždy po 6. lednu (Tři králové) a končívá v úterý před Popeleční středou, po níž nastává čtyřicetidenní předvelikonoční půst.
Český název je složenina dvou slov - maso a půst - která vyjadřuje následující období, tj. období střídmosti v zábavách i stravování. Tímto časem žije už od 9. století velká část Evropy. Původ této „nejdelší veselice v roce“ sahá až do dob pohanských a souvisel s oslavou končícího zimního období - předjařím a nadějí na příští úrodu a plodnost, zdraví, hojnost a blahobyt.
Veselí, tanec a zpěv, jídlo a pití se spoustou taškařic, legrácek a přemírou bujarosti - to vše odpradávna provází masopust. Masopustní obchůzky se držely na vesnicích i ve městech, mezi chudinou i šlechtou.

Masopustní dny:

Tučný čtvrtek. Tento den se konaly oblíbené zabijačky, pekly se husy, připravovala zvěřina a vše se notně zapíjelo pivem.

Pověra praví: Kdo v tento den hodně jí a pije, tomu v příštím roce nebude chybět síla a zdraví.

Taneční neděle. Již podle názvu je zřejmé, že tento den byl zasvěcen tanci. Někde tancovačky začínaly už v sobotu a končily až v pondělí v noci. Tanečníci se velmi snažili, aby se naplnila pověra, která říkala: Obilí a len bude letos tak vysoké, jak vysoko budou tanečníci vyskakovat.

Maškarní úterý.

Rozpustilý průvod masek a maškar dominoval tomuto dni. Dovádění masek leckde doplňovaly žákovské divadelní hry a spousta krajových zvyků. Průvodu dominovala většinou maska medvěda, kterého vodil na řetězu medvědář, běhal po domech, honil a strašil ženy a děti. Ústřední postavou býval bůh vína, pití a veselosti - Bakchus, zvaný masopustní král, který jezdíval na žebřiňáku nebo v kočáře, taženém koňmi se služebnictvem, držel holbu piva a připíjel přihlížejícím. Další zvířecí masky (kůň, kozel, prase, kráva…) patřily také k pravidelným účastníkům průvodu. Tradičně se objevovala bába s dědkem v nůši a nevěsta se ženichem. Dále pak masky tuláka, žebráka, kominíka, četníka, žida, cikánky, hajného, drába, France písaře, rychtáře, flašinetáře, strašáků do polí, pohádkových postav, školaček, klauna, vojáka, smrtky, Turků, vodníků, matky s dětmi v kočárku, obří miminka, čerta na koze, řemeslníků. Chlapci či muži se tradičně převlékali za ženy, báby, za matky s dětmi. Ženy naopak za muže. (Dnes se objevují i masky, které kopírují politickou situaci - pojízdný parlament, parodie na mýtný systém…, zločinci a vrahové z českých i světových dějin...)
Začátek průvodu býval zpravidla u starosty, jehož účastníci maškarního průvodu žádali o povolení a slibují, že nebudou tropit neplechu. Před průvodem šel hlasatel - principál  s drábem a všem oznamoval, aby mu udělali cestu, že slavný průvod se blíží. Průvodu udávala takt kapela, obyčejně ve složení trubka, harmonika, housle, vozembouch a buben nebo i celá dechová kapela. Každá maska dělala rámus dle svého vkusu, zkrátka, aby bylo veselo. U každého domu se zastavili na tanec s hospodyní. Zde byli obdarováni koblihami, koláči, uzeným masem, jitrničkami, slivovicí a případně finančním příspěvkem. Maškary spolu i ostatními občany a diváky při hudbě tančili. Maškary během průvodu žertovaly podle toho, co znázorňovaly. Děti např. brečely v kočárku jako kojenci, dávaly s kojeneckou lahví pít rum, čarodějnice a ježibaby strašily děti, běhaly s březovými košťaty. Kůň si zase lehl na hromadu písku a začal se zde válet. Dostal jako občerstvení seno v koši a vodu v kbelíku. Cikánky vykládaly karty nebo kradly králíky a chytaly kachny. Školačky ukazovaly obsah školních tašek, kde byla láhev kořalky, žákovské knížky se špatným prospěchem a poznámkami, či nemravné předměty.

Po obchůzce vesnicí končíval průvod pochováním basy (případně symbolickým střílením kobyly či medvěda). Vybrané peníze sloužily na hudbu, alkoholické nápoje, občerstvení a na další náklady spojené s pořádáním masopustního průvodu a taneční zábavy.

Tento den přesně o půlnoci končilo třídenní hýření, hostiny a tancování. Příštích 40 dní se měl každý věnovat rozjímání a půstu.

Při taneční zábavě se maškary liší od maškar v masopustním průvodu. Jednotlivé masky jsou pohlednější a také se neobjevují velké masky různých zvířat, které jsou typické pro masopustní průvod. V poslední době jsou časté i postavy z různých televizních seriálů. Odmaskování se dnes provádí již dříve než v půlnoci. Téměř pravidelně se vyhodnocují nejlepší masky, které se odměňují malými věcnými cenami.

Masopustní písničky a básničky:

Muzikanti, co děláte,
ej máte husle a nehráte?
Zahrajte mi na husličky
a rozveselte ty družičky.

Muzikanti, co děláte,
ej máte basu a nehráte?
Zahrajte mně na tu basu
a rozveselte všecku chasu.

Komáři se ženili,

bzum, bzum, ženili,
kapky vína neměli,
bzum, bzum, neměli.

Přiletěl k nim slavíček,
bzum, bzum, slavíček,
přines vína žejdlíček,
bzum, bzum, žejdlíček.

Komáři se opili,
bzum, bzum opili,
až komára zabili,
bzum, bzum zabili.

Masopust držíme,

nic se nevadíme

pospolu.

Proč bychom se hádali,

když jsme se tak shledali

poznovu!

V dobrém jsme se sešli,

rádi jsme se našli

pospolu.

Dříve než se rozejdeme,

ještě sobě připijeme

poznovu!

Šel tudy, měl dudy,
ani nezapískal:

bodejž mu ty dudy
rarášek roztřískal.

Tancovala žížala na zahrádce polku,
čmelákovi, že jí hrál, dala půlku vdolku.
Pekla vdolky z bílé mouky,
sypala je perníkem,
házela je Honzíčkovi,
otevřeným okýnkem.

Typy na masopustní masky:

Jak vypadaly jednotlivé druhy masek v dávné minulosti, víme pramálo. Naše znalosti nesahají hlouběji než do 19. století. Je možné, že některé masky, jež jsou dnes základem každého masopustního průvodu, ani neexistovali nebo vypadaly zcela jinak. Je rovněž pravděpodobné, že se strojily masky, o nichž se nezachovaly žádné doklady, v průběhu času zanikly a dnes je neznáme. Jako důkaz těchto proměn slouží desítky nových masek, které v současné době vznikají. Některé se lidé oblíbí, jiné nepřežijí jeden nebo dva roky. A v minulých staletích to bylo jistě obdobné.

MEDVĚD je snad jedná maska, o níž víme, že patří k nejstarším a její historie je mimořádně dlouhá. Maska je poměrně náročná a tvoří ji buď obrácený

https://sites.google.com/a/makovice.eu/makovice/akce/masopust/masopust---obecne-informace/Masopust%20083inter.jpg
kožich, anebo oděv z pytloviny, prošitý či omotaný slámou nebo hrachovinou – usušené stonky hrachu. Celou masku by měla korunovat medvědí hlava, slaměná čepice, případně slaměný ocas nebo zvonec. Medvěd většinou nechodí sám, ale spolu s medvědářem, který ho vodí na řetěze a občas ho přetáhne býkovcem. Naoko ho tak trestá za neposlušnost. Žena a dívky z každého domu si s ním musely zatancovat – odmítnout nešlo, když byl někdy příliš dotěrný a rozverný. Ženy při tanci často vyskakovali vysoko, to aby jim vyrostl vysoký len nebo konopí. Hospodyně se vždy snažily medvědům tajně odtrhnout kousek hrachoviny, kterou pak dávali drůbeži, aby dobře seděla na vejcích. Medvědi se bránili tím, že mezi hrachovinu ukryli pichlavé trní, aby jim alespoň kousek „obleku“ zbyl. Mnozí se těší hlavně na oblíbený zvyk popadnout některou z přihlížejících dívek či žen a vyválet ji na zemi ve sněhu. Nenapadne-li sníh, bývají medvědi smetní, protože o tuto zábavu přijdou.

BRŮNA - Jde o severočeskou variantu klibny. Představovala koně, který se spíš podobal žirafě, velbloudu nebo koze, na hlavě měla rohy. Jejím cílem bylo budit hrůzu. Často s ní chodil ještě společník, někdy v masce žida, který ji vodil na opratích.

ŽID - postava žida měla na hlavě cylindr, obličej kryli dlouhé vousy, přes rameno byl přehozený ranec nebo pytel, mohl mít i hrb. Oblečený byl do dlouhého kabátu nebo do střapatého kostýmu z barevných odstřižků. Židé patřili k maskám, které vytvářely chaos, a jejich chování nebylo zrovna laskavé. Kdysi dávali každému na potkání šňupnout a požadovali za to peníze, kdo nedal, dostal ránu pytlem. Také rádi smlouvali a prodávali, často něco co předtím ukradli. Jinde zase děvčatům prodávali tkanice a pentle, měřili a stříhali dřevěnými nůžkami. Moc jim to nešlo, a tak raději píchali děvčata do rukou. Také dnes nabízejí tretky nebo se vnucují jako holiči, ale zaplatit chtějí pořád. Někdy drží v ruce ostnatou vydělanou ježčí kůži na krátké tyčce, obalenou do látky. S její pomocí žertovně naznačují oplodňování.

BÁBA - často chodí s Židem, většinou nese v nůši na zádech dítě. Objevuje se ve dvou variantách. U první je dítě vycpaná loutka, ozdobená pestrými záplatami, postavu báby tvoří maskovaný člověk. Ve druhé variantě vyčnívá člověk z nůše a představuje dítě, zatímco vycpaná je naopak postava báby, připevněná v předklonu na přední část nůše.

NEVĚSTA - vedle báby patří k nejstarším formám masek, kdy se muži převlékali za ženy.

MASOPUST - v některých průvodech bývá maska Masopusta centrální postavou. Jeho kostým je zhotovován ze spousty barevných odstřižků látek – čím pestřejší, tím lepší. Na hlavě mívá červenou čepici či klobouk. Role Masopusta končívá špatně – většinou oběšením nebo utopením, případně jinou formou „smrti“.

LAUFR - představoval biřice s papírovou čepicí a často chodíval před průvodem od chalupy k chalupě a zjišťoval, zda tam budou maškary vítány. Bylo-li zavřeno, práskal žílou nebo holí na vrata, a pokud se neotevřelo, dal ostatním znamení, že tento dům obejdou.

SLAMĚNÍK - bývá oblečen do masky ze slámy nebo hrachoviny. V jedné ruce držel rožeň, kam napichoval výslužku, ve druhé karabáč nebo bič. Někde mu přihlížející rozbíjeli o záda staré vyřazené hrnce. Dnes mívá maska vyčerněné tváře a v ruce bič, oděv se vyrábí ze slámy.

TUREK - byli většinou čtyři, dva modří a dva červení. Vysoké čepice s pentlemi mívají ozdobené krepovými růžičkami, oblékají si bílé rukavice, bílý šátek a jezdecké boty. Hodně tancují, a proto se do těchto masek nejčastěji oblékají mladí chlapci.

RAS - skuteční rasové byli ještě v 19. století pro každou obec nezbytní. Likvidovali zdechliny, působili jako dnešní veterinární dohled, někdy léčili i lidi. Ras mívá bílý oblek s červenými knoflíky a doplňky, někdy škrabošku a doktorský fonendoskop. Léčí, rozdává tablety (v poslední době „letí“ viagra), ale jeho nejdůležitější úlohou je poprava kobyly nebo jiné masky na závěr průvodu.

KOMINÍK - na sobě mívá typický kominický oděv a nosívá žebřík. Prohledal pece a sporáky, jestli tam hospodyně nezapomněla pekáč s nějakou dobrotou, co našel, to zabavil. Dnes se soustředí spolu s některými jinými maskami na mazání přihlížejících černotou ze sazí a oleje, občas je polévá voňavkou.

KLIBNA nebo také šiml, kobyla, koníček. Většinou byli k vytvoření masky potřeba 2 lidi – jeden dělal hlavu a přední nohy, druhý se opřel o prvního, a dělal hřbet, zadek a zadní nohy. Přes sebe měli plachtu a hlava bývala vyrobena z plátna vycpaného senem. První ji měl nasazenou na hlavě. Také mohla být upevněna na dlouhé tyči, kterou držel ten první. Někdy byl pod maskou jeden člověk, pak byla kobyla dvounohá. Mohli ji doprovázet kozlíci, případně žid.

KAT - mívá podobnou úlohu jako ras, právě tak se v této roli objevuje soudce, případně kněz.

SMRT - oblečena do bílého hábitu, na obličeji má strašidelnou masku a v ruce kosu.

ŘEMESLNÍCI - námětem masek bývají běžná profese a povolání. Objevují se řezníci, holiči, kadeřnice, lékaři, dráteníci…

MASKY V UNIFORMÁCH - většinou hasiči, vojáci všech možných podob včetně husarů a dělostřelců, nově strážníci a policajti.

HUDEBNÍCI - průvody doprovázejí muzikanti se svými nástroji, tentokrát skutečnými a hrají. Často chodívají za laufrem v čele skupiny. Složení kapely může být různé a odpovídá místním tradicím nebo vkusu. Hraje se lidová hudba stejně jako i zcela moderní repertoár.

K dalším maskám patří např. rybnikář, perchta, mouřenín, mládenci či šaškové. Objevují se i démonické postavy – čerti, hastrmani, čarodějnice, černokněžník, různé příšery a obludy. Také postavy z pohádek, dětských knížek a filmů jsou v dnešní době oblíbené, ať už je to princezna nebo král, Sněhurka, kašpárek, Krakonoš, Pipi Dlouhá punčocha nebo včelka Mája v doprovodu Hurvínka. Také skupina masek, která reaguje na aktuální dění doma i ve světě, na skandály a zajímavé osobnosti.

Není možné všechny masky vyjmenovat, protože jejich tvorba nemá žádná závazná pravidla a čím větší překvapení, tím větší je legrace. Určitě si teď například připravuje sousta kluků masku Harryho Pottera…

V každém kraji se tradice vyvíjeli jinak, těžko by se hledaly dva stejné masopustní průvody.

Typy na masopustní lahůdky:

Boží milosti:  300 g hladké mouky, ¼ l šlehačky, 250 g ztuženého pokrmového tuku, cukr na obalování.

Ztužený tuk nastrouháme, přidáme ostatní přísady a zpracujeme těsto. Pokud se těsto lepí, je možno přidat trochu mouky. Necháme odležet a pak na pomoučeném válu vyválíme placky asi 4 mm silné a vykrajujeme různé tvary, které pečeme ve středně teplé troubě. Pozor, pečivo je hotové, když je zespodu růžové! Nahoře zůstane bílé. Horké obalujeme v cukru.

Koblihy z Vlčnova:  500 g polohrubé mouky, 2,5 dcl mléka, 40 g droždí, 40 g pískového cukru, 40 g másla, 4 žloutky, 4 lžíce rumu, meruňková marmeláda, vanilkový cukr, cca rovná kávová lžička soli, 200 g sádla a 2 dcl oleje na smažení.


Mouku se solí promícháme, uprostřed vytvoříme důlek, do něhož dáme cukr, droždí, žloutky, vlažné mléko a rozpuštěné máslo. Počkáme, až vzejde kvásek, pak těsto spolu s rumem zpracujeme, až se nám dělají bubliny. Necháme na teplém místě kynout. Potom pomocí lžíce vykrajujeme kousky těsta, pomocí prstů roztáhneme do placičky, do středu dáme kousek marmelády a konce placky spojíme-uzavřeme. Takto připravené koblížky spojem dolů necháme na vále přikryté utěrkou ještě vykynout. Smažíme pod pokličkou, po otočení na druhou stranu již bez pokličky. Tuku by mělo být tolik, aby koblihy plavaly. Hotové vyndáme na ubrousek, necháme odsát tuk a posypeme vanilkovým cukrem.


Comments